V přírodě se můžeme orientovat pomocí mapy, buzoly nebo azimutu. Správný turista se však umí v přírodě orientovat i tehdy, nemá-li u sebe buzolu ani kompas. K tomu nám napomáhají různé přírodní jevy a úkazy. Způsobů jak se za této situace orientovat je mnoho.
Určení severu podle Slunce a hodinek je jednou z nejpřesnějších metod. Hodinky natočíme tak, aby malá ručička ukazovala na Slunce (Pozor s ručičkami hodinek nehýbáme! Otáčíme celýma hodinkami.). Úhel mezi malou ručičkou a dvanáctkou rozpůlíme a tato osa nám ukazuje na jih. Pouze musíme dát pozor na letní čas, protože podle středoevropského času (a ten je pro určení rozhodující) je o hodinu více.
Určení severu podle Slunce je méně přesná metoda. Použijeme ji např. tehdy, máme-li hodinky digitální a nebo víme-li čas jen přibližně. Platí, že Slu
nce je v 6 hodin na východě, v 9 hodin na jihovýchodě, ve 12 hodin na jihu, v 15 hodin na jihozápadě a v 18 hodin na západě.
Podle hvězd určujeme sever v noci. Na obloze si najdeme Polárku (Severku), která je na severu. Najdeme ji, když pětkrát prodloužíme vzdálenost zadních kol Velkého vozu. Venuše je při východu Slunce na východě a při západu Slunce na západě. Také se jí říká Jitřenka nebo Večernice. Je to nejjasnější hvězda na obloze.
Podle lišejníků na osaměle stojích stromech se orientujeme podle toho, že tyto lišejníky rostou na severozápadu. Tyto osaměle stojící stromy mají na severozápadě i hrubší kůru. Koruny těchto stromů jsou nakloněny na jihovýchod. Toto vše je dáno tím, že u nás převažují severozápadní větry. Z této strany jsou tedy stromy chráněny lišejníky, na této straně mají rozpraskanou kůru a na opačnou stranu mají vlivem větrů skloněnu korunu. Z toho samého důvodu se střechy horských chalup dělají na severozápadu až k zemi.
Pařezy mají na severu hustší léta. Pozor však na to, aby nešlo o pařez na kraji lesa. Podobné je to u mravenišť, které jsou k severu sráznější, zatímco k jihu, kde je tepleji jsou pozvolné. I tady platí to, že je-li mraveniště na kraji lesa, nemusí tato zásada platit. Bude-li mraveniště na jižním kraji lesa bude buď souměrné a nebo může být tvarované obráceně. Proč? To je celkem jasné. Toto mraveniště je lesem chráněno a naopak jižní strana je pro něj drsnější. To samé platí o pařezech.
V zimě se můžeme orientovat podle toho, že na jižních svazích taje sníh dřív. Orientace je možná i podle kostelů, které mají oltář na východ, podle včelínů, které jsou otočeny česlem k jihu, podle ptačích budek, které se umísťují otvorem k východu. Slunečnice otáčí svůj květ stále za Sluncem, a to i tehdy, když není Slunce vidět. Břečťany mají na severu vzdušné kořínky.
Navigace
Azimut je úhel pochodu a udává se ve stupních.
Pokud chceme zjistit azimut v terénu, namíříme šipku nebo rysku na buzole k objektu (hradu, zámek apod.) a otočným kruhem otáčíme až do chvíle, kdy označená část střelky ukazuje k označení severu na otočném kruhu. Hodnotu azimutu zjistíme u šipky nebo rysky na buzole.
Známe-li pouze hodnotu azimutu, nastavíme tuto hodnotu k šipce nebo rysce na přístroji a otáčíme se spolu s přístrojem do té doby, až ukazuje označená část střelky k označení severu na otočném kruhu přístroje.
Druhá možnost je, že známe výchozí bod a hodnotu azimutu a musíme zjistit cíl naší cesty. V tomto případě musíme nejprve zadat hodnotu azimutu na otočném kruhu k šipce nebo rysce na přístroji. Roh buzoly přiložíme k výchozímu bodu a otáčíme (pouze) buzolou na mapě tak dlouho, až bude označená část střelky ukazovat k označení severu na otočném kruhu buzoly (písmeno S nebo N).
V obou případech nesmíme zapomenout na to, že ještě před určováním azimutu musíme zorientovat mapu. Po zorientování bychom už mapou neměli pohybovat.
Mapa a zorientovaná mapa
Mapa je zmenšeným a zjednodušený obrazem krajiny z ptačí perspektivy. V turistice slouží k základní orientaci v terénu, k určení vzájemné polohy zajímavých míst a k předběžnému plánování trasy. Nerovnosti zemského povrchu se na mapě znázorňují kótami, které označují nadmořskou výšku daného místa, nebo vrstevnicemi, což jsou křivky spojující místa se stejnou nadmořskou výškou. Významné objekty (domy, mosty, silnice aj.) se zakreslují smluvenými značkami, tzv. mapovými značkami. Měřítko mapy udává, kolikrát je skutečná krajina zmenšená v zobrazení na mapě. Mapy s velkým měřítkem (1:1 000 000 nebo 1:1 500 000) zachycují velké území, ale nezobrazují tolik podrobností jako mapy s malým měřítkem (1:100 000, 1:50 000 nebo 1:20 000). Mapy s nejmenším měřítkem (1:10 000 a menší) se nazývají plány. Turistické mapy mají měřítko 1:100 000 nebo 1:50 000. Měřítko 1:100 000 znamená, že 1cm v mapě odpovídá 100 000 cm (tj. 1 km) ve skutečnosti. Na každé mapě je vždy měřítko uvedeno a obvykle ho doprovází i stupnice označení skutečnými vzdálenostmi.
Pojem zorientovaná mapa znamená, že se sever na mapě shoduje se severem ve skutečnosti. Zorientovanou mapu potřebujete nejen pro správný směr vaší cesty, ale také např. pro práci s azimutem. Buzolu položte do rohu mapy, nejlépe do levého dolního rohu, a po té otáčejte s mapou, na které leží buzola, tak dlouho, než bude označená část střelky ukazovat k označení severu na otočném kolečku buzoly (písmeno S nebo N). Toto písmeno musí být nastaveno u rysky nebo šipky na přístroji. Další způsob zorientování mapy použijeme, pokud jsme v terénu a nemáme u sebe buzolu ani kompas. Orientaci provedeme tak, že si v okolí najdeme dva až tři body (kostel, potok, hospoda, vesnice …) a s mapou se v terénu postavíme tak, aby rozložení těchto bodů na mapě odpovídalo skutečnosti.
Recent Comments