Táborový oheň je obvykle slavnostní společenská událost obřadní povahy, a jako takový nebývá pořádán příliš často. Na rozdíl od ostatních druhů ohně se na táborovém ohni nikdy nepřipravují pokrmy ( nevaří se na něm a ani se na něm neopékají buřty), nespalují se v něm nikdy žádné odpadky, nepoužívá se pro něj ani odpadní dřevo. Taborový oheň se nikdy nezapaluje běžným zapalovačem, papírem, ani zápalkami. Nepoužívají se zde nikdy ani žádné umělé hořlaviny. Do táborového ohně se také nic neodhazuje a neplive se do něj. Vzhledem ke slavnostní povaze události je jeho zapálení, průběh i ukončení prováděno slavnostním způsobem.
Oheň je podpalován vždy ve větším kruhovém ohništi, které se nachází v dostatečné vzdálenosti od lesa a je vždy od okolního prostředí ohraničeno hradbou z větších přírodních kamenů. Zapálení ohně se provádí vždy slavnostním způsobem pomocí jedné, dvou, či čtyř pochodní, které se zapalují zásadně mimo táborový kruh a pro účely zapálení ohně se vždy přínáší již hořící. Táborový oheň se zapaluje obřadním způsobem. Pokud použijeme jednu pochodeň, zapalujeme oheň vždy od východu (což je symbolika vycházejícího slunce), popřípadě ze všech světových stran při použití čtyř pochodní. Účastníci táborového ohně při zapalování ohně vždy stojí. Člověk, který oheň zapaluje (což je pro dotyčnou osobu samozřejmě čest) obvykle při tomto obřadu pronáší nějakou vhodnou krátkou řeč.
Tvar táborového ohně obvykle bývá:
- pyramida – nejjednodušší tvar pro nejméně slavnostní táborový oheň. Dřevo stejné délky je postaveno svisle a tvoří přibližně jehlan nebo kužel.
- hranice – složitější tvar ohně. Dřevo má stejnou délku a tvoří klasickou hranici obvykle o lichém početu pater. Jednotlivé strany jsou vždy správně orientovány vůči světovým stranám, od východu musí být vespod volný prostor pro vložení hořící pochodně.
- pagoda – je nejsložitější tvar pro ty nejslavnostnější ohně. Jednotlivá patra se směrem vzhůru postupně zužují, stavba tak svým tvarem připomíná asijskou pagodu. Stejně jako u hranice se staví lichý počet pater. Pagodu je vhodné doplnit vodorovnou střechou z lichého počtu dřev, která vnitřek pagody zakryje seshora. Jednotivé strany stavby jsou orientovány vůči světovým stranám a od východu se také dole ponechává volný prostor pro vložení hořící pochodně.
Vnitřek pyramidy, pagody či hranice je vyplněn klestím, respektive drobnějším dřevem, které se snadno podpaluje. Nejtenčí větévky se vkládají dospod kvůli usnadnění podpalu ohně a silnější klacky se vkládají dovnitř do horní části stavby.
Pokud se na ohni připravují jakékoliv pokrmy nebo nápoje, například opékání buřtů a masa, jedná se vždy pouze o takzvaný kuchyňský oheň. Jedině při tomto typu ohně je možno vkládat do ohniště různé “odpadky”, ale pouze z přírodních materiálů. Oheň, který není slavnostní, a na kterém se nepřipravuje žádná teplá strava ani nápoje, se nayývá besední oheň. Některé tradice považují právě besední oheň za nejjednodušší typ táborového ohně. Zvláštní typem ohňů používaných během táboření v přírodě je strážní oheň, který také není běžným účelovým ohněm, a je udržován obvykle s úctou a náležitou péčí. Pokud je v táboře udržován stálý hlídkový či strážní oheň, je možné podpalovací pochodeň pro táborový oheň zapálit od tohoto strážního či hlídkového ohně.
Recent Comments